Konečně – Tak vítejte
Už dlouho si říkám, že rozjedu blog. Vždycky jsem se sama sobě vymlouvala na to, že nemám čas, náladu nebo že nechci nasrat ty, kteří ho budou číst. Ale omlouvání a vymlouvání už bylo dost.
Jsem člověk, který často držel všechno v sobě. Emoce. Názory. Citové projevy. A dusit vše pod pokličkou není to pravé. I psycholožka mě na to tenkrát upozorňovala, ale na některé věci si prostě musíme přijít sami. Hromadí se to, a pak to jednoho dne vybouchne a nikdo z okolí nechápe, co se s vámi stalo. Proto už nic dusit nebudu. Když budu chtít něco říct, řeknu to. Když budu chtít křičet. Zakřičím. Když budu chtít projevit své emoce. Projevím je. Když budu chtít dělat cokoliv, i když se to ostatním nemusí líbit, udělám to. Nikoho nebaví se omezovat, natož kvůli ostatním, takže to dělat nebudu. Jestli jsem introvert nebo extrovert je asi jedno, protože sklenička alkoholu to dokáže rychle změnit a to na obě strany. Dřív jsem na to spoléhala, dnes je mi to už jedno. Jsem jaká jsem a mám se takovou ráda. A to by si měla umět říct každá žena. Chlapi ať si říkají co chtějí. 😀 Ty většinou žádné metody nepotřebují a ať jsou jakýkoliv bereme je, že jsou to prostě chlapi. Specifický druh, bez kterého by se nemohla zachovat civilizace. Možná proto je bereme takový jaký jsou. Co dokáže jedno semínko. No nic. Básník chtěl říci, vítejte na mém blogu a buďte sami sebou. 😀
