Milenka
Anita toužila milovat a být milována. Na muže moc štěstí neměla. Nikdy lásku nedostala. Dokud nepoznala Karla. Byl to muž, který ji respektoval, chválil, lichotil, poslouchal ji a ona jeho. Trávili spolu krásné chvíle. Neřešili povinnosti, starosti, nic vážného. Žili jen okamžikem, a proto si krásu vztahu dokázali udržet. Mělo to háček. Karel byl ženatý.
Být milenkou mělo spousty výhod. Anita nemusela po Karlovi uklízet, vařit mu, nutit ho do všedních záležitostí a věčně ho napomínat. Také ho neviděla, když dělal ty věci, kdy ženy ztrácejí iluze o mužích. Neprděl před ní, nekrkal, nemačkal si pupínky, prostě nic z čeho by se jí dělalo zle. Vždy byl perfektní, šarmantní a věděl, co se hodí. Dostávala od něj dárky, trávila s ním omezený, ale kvalitní čas. Není to idylka? Anita si to nemyslela. Toužila po tom, co muži mají doma. Usínání a probouzení se vedle stejné ženy. Ona se probouzí většinou sama. Když s ním není, myslí jen na to, co on asi dělá, a proč je proboha pořád se svou ženou, když má potřebu ji podvádět? Vždyť mu ukazuje, že ona je pro něj ta lepší. Tak proč se Karel musí vracet domů?
Pak přijde doba, kdy ta hra Anitu už přestává bavit. Chce být jedinečná. Nechce být jen ta, která mu vyplňuje čas, který už není tak hezký jako na začátku. Dřív to mělo své kouzlo, ale najednou už je to staré a ohrané. Třeba by se to změnilo, kdyby byl s ní? Tou myšlenkou žije a podlehne svým představám. Zanechává stopy. Touží vložit klín mezi Karla a jeho manželku. Jak se asi bude tvářit, když jí nechá třeba své kalhotky? U Káji to vyžehlí. Řekne, že byla tak moc rozvášněná, že to tam zapomněla. Naruší tím důvěru jejich manželství, a to jí dělá radost. Nedochází jí, že když těch suvenýrů a náznaků bude až moc, naruší důvěru hlavně mezi ní samotnou a Karlem.
Karlovi dojde, o co Anitě jde. Je ve vysoké pozici a nemůže si jako politik dovolit, aby ho zdiskreditovala. Najednou není Anita rozptýlením, ale problémem. Musí to chytře ukončit. Protože pokud to chytře neudělá, může mu Anitin hněv, zničit nejen manželství, ale i kariéru. Co s tím?
Karel se vymlouvá, chová se jako zbabělec, který neumí říct dost. Tvrdí, jak nemá čas a musí s tajným setkáváním pomalu skončit. To jo. Mě se tak lehce nezbavíš. Myslí si Anita. Rozhodne se pro vydírání. „Mám naše fotky. Můžu je všem ukázat.“
„To bys neudělala.“
„Ale ano. Udělala. Lámeš mi srdce. Já pro tebe žiju a ty se pořád taháš se svou manželkou a teď mě chceš odstřihnout? To nemůžeš!“
„Slyšíš se? Já, že se tahám? To ty ses tahala se mnou koťátko.“
„Protože jsem tě milovala. Uvěřila tvým kecům o lásce. A teď ze mě budeš dělat tu špatnou?“ z očí se jí derou slzy.
Karel se zatváří dotčeně: „Prostě se s tím smiř. Mezi námi je konec. A pokud něco uveřejníš, nebude to pro tebe dobrý. Minimálně z úcty ke mně, to neuděláš.“
Odešel. Anita se hroutí. Jak mohla uvěřit ženatému muži? Opravdu byla tak zoufalá? Nemá nikoho, nemá nic. Měla jen víru v lásku a naději, že jim to vyjde a bude konečně šťastná. Tvrdil přeci, že je s ní nejšťastnější. Jak to může být tak rychle pryč? A proč to tak moc bolí?
Anita to takhle nenechá a jde si promluvit s Karlovo ženou. Ta je kupodivu klidná.
„Vím o všem. Nemějte mi to za zlé, ale možná jste ho prostě přestala bavit. Víte, my máme vztah jen na oko, je to před volbami nutné. Já mám svého tajného partnera a on měl vás. Teď vás vyměnil, a vy se s tím musíte smířit a jít dál. Takový je život.“
„Cože? Má jinou? To nesmí!“
„Buďte dospělá,“ usměje se na ni a zavře dveře.
Anita nikam neodchází a čeká až se Karel jako poslušný pes vrátí za manželkou od jiné milenky. Po pár hodinách se dočká. Ptá se ho, jestli je to pravda a on se doznává. Nemá v hlase ani špetku úcty, jen pýchu a pohrdání. Když se ho snaží zadržet, dostane od něj facku. Manželka otevře dveře a bere ho od Anity dovnitř. „Kašli na ní. Kráva praštěná. Akorát ti udělá problémy.“
Anita má zlomené srdce, cítí se ukřivděná a podvedená. Naštěstí si rozhovory s Karlem i manželkou nahrála a hodlá svou výpověď podat na policii a v novinách. Na policii jsou k Anitě lhostejní. Nemá žádný důkaz o tom, že by jí Karel dal facku. Myslela si, že její tvrzení bude stačit. Mýlila se. A to, že někdo má milenky není trestný čin. Dostane se jí výsměchu. Když jde do novin, je to okamžitě smeteno ze stolu. Je to záhada. Měl by to být mediální hit. Vždyť jde o veřejnou osobu! Nejspíš Karlovy konexe zabránily v šíření. Pán z médií jí nahrávky vzal a zničil. Kopie si bohužel neudělala. Nemá už v rukou nic. Nemá význam toužit po pomstě, protože by prohrála. Tak si sedla do křesla a brečela, jak je svět nefér, jaký jsou chlapi bastardi, a jak si neměla začínat se ženatým chlapem, který má moc.
