STRES V ŠUPLÍKU
Vím, že jsem v předchodím blogovém příspěvku psala, že další příspěvek bude za dva dny, ale skolila mě nemoc, která mě na pár dní knockoutovala. Takže děkuji za trpělivost. 🙂 Nicméně, když je člověku fakt hodně blbě, tak se omezí na postel, deky, léky, možná jídlo a sprchu. Všechno ostatní akorát tak překáželo. A doufám, že až budu nemocná příště, budu mít všechno roztříděný a nic mi tu nebude překážet. A nebo třeba… Už budu bydlet v Tiny Housu. :-)))))
Méně je více. Je to tak.
Když vstanu z postele, skoro vždycky hned na něco šlápnu. A celá moje ranní procházka na záchod je jako překážková dráha. Většinou než tam dojdu, tak jsem rozmrzelá, že opět budu muset uklidit než abych dělala záležitosti, které mě baví víc. Nechápejte mě špatně. Nejsem bordelářka. Moje dcera taky ne, nebo lépe řečeno, umí být, ale když chce, dokáže si po sobě uklidit. S partnerem je to horší. Znáte to. Je to jenom chlap. Ale i tak dokáže dát ruku k dílu nebo objednat uklízečku. Nicméně perfektní úklid vydrží maximálně několik dní a je to pořád dokola. Mám ráda pořádek, ale nechci trávit půlku dne uklízením. Když se pozorně rozhlédnu po bytě, je tu tolik věcí, co prostě nepotřebujeme. Zabírají místo. Vyžadují pozornost a péči. A já jsem z toho unavená.
Za život jsem se stěhovala asi 15 krát. Přijela jsem do Prahy s jednou taškou. Teď když bych vzala všechno a odjela, potřebovala bych minimálně tři velké dodávky. Někdo by mohl říct, co si tu stěžuju, když mám nadbytek, že bych měla být vděčná. A ano já vděčná sem a posílám to dál. Říká se, že život je cyklus, spirála a často se vracíme, tak tohle bude můj návrat k jedné tašce.
Chci více zážitků, více kvalitního času s rodinou a přáteli. Chci obohacovat svůj život prožitky nikoliv materiálním syslením. Ano mám ráda dražší a kvalitnější věci, jak na sebe tak v domácnosti. A upřímně u nich asi i zůstanu. Ale nepotřebuji tu miliardu nesmyslných věcí k tomu.
STRES V ŠUPLÍKU
Zahájila jsem třídění v komodě se spodním prádlem. Říkala jsem si, že by to mohlo být nejrychlejší jelikož kalhotky, podprsenky i ponožky celkově tolik místa nezabírají. Neskutečně mě unavuje se každé ráno a večer přehrabovat v šuplících a hledat ty oblíbené kalhotky, ty které nejsou moc malé, moc velké, ty které nemají gumu ani škrábavou krajku. Když jsem se ve všech přehrabala a spočítala je, mám jich celkem 92 ks, z toho jsem našla 8 oblíbených a 35 které nosím, když nenajdu oblíbené a zbytek nenosím nebo mě vyloženě otravují, ať už materiálem nebo prostě něčím. Někdo by mohl říct, tak proč si je kupuješ ty náno, ale víte jak to je. V obchodě se Vám líbí. Máte pocit, že Vám sedí. Většinou je ani nezkoušíte. Rychle se seperou nebo zjistíte, že Vás ten materiál prudí. No takže to je stres hned v prvním šuplíku. Je fakt šílený, že tam tak dlouho skladuji 49 kalhotek, který jsou úplně k ničemu. A když už jsem u těch 34 kalhotek z nouze, tak myslím, že skoro všechny vyletí ze šuplíku hned v druhém kole. V tom prvním kole nechci být tak násilná, abych se náhodou neukvapila. Přeci jenom nejsem zvyklá otevírat šuplík na pohodu a hned vědět, co chci. Nebo spíš vědět, co chci, ale není zvykem to hned najít. Ale přísahám, že jestli mě to nějaké ráno naštve, tak poletí ty kalhotky hned pryč.
BTW., v životě by mě nenapadlo, že budu někam psát o třídění kalhotek. 😀 Nicméně holky koukněte se k sobě do šuplíku a řekněte mi, že v tom máte lepší systém než jsem měla já. A pokud ne, schválně si je spočítejte. Zajímalo by mě kolik kalhotek holky v průměru doma mají a kolik jich skutečně nosí.
S podprsenkami to bylo jednoduší, jelikož ty oblíbené jsem měla na kraji šuplíku a jsou jen 4. Ale v tom případě nechápu, proč tam skladuji těčh zbylých 18? WTF?
Ponožky… Samozřejmě jako s každým jiným druhem oblečení, nosím oblíbené a zbytek přehlížím. Je zajímavé, že tady nic jako ponožky z nouze nemám. Buď jsou in nebo out. Možná je to tím, že v poslední době jsem dělala na Instagramu ponožkové kampaně a ty ponožky jsou opravdu kvalitní, takže už v podstatě nemám potřebu nosit takové, kde se nožky necítí jako v bavlnce. Nemělo cenu je počítat, protože jich bylo šíleně moc. Každopádně mi po roztřídění zbylo něco kolem 25 ponožkových párů. Já vím, nejsem ještě úplná minimalistka, ale nějak se začít musí.
První kolo odletu nepotřebných věcí ze šuplíku beru úspěšně. Žádný ranní stres se konat nebude. A jestli jo, tak to poletí rovnou pryč. Není paráda v tom mít systém? A co Vaše šuplíky se spodním prádlem?
