Kapitola 11
Štěpánka u mě přespala a žádný had se nikde neobjevil. Taky jsem zavolala technika na opravu okna. I když mě to trochu mrzí. Když bych ho nenechala opravit, třeba by se ke mně Marek ještě někdy vloupal. Mohl by mě překvapit a třeba i znásilnit. To by bylo dokonalý. Jenže nemůžu to riskovat, když je tady nějaký šílenec, co mi sem přinesl hada. Musím být opatrnější. Ale pořád mi na tom něco nesedí. Já jsem pečlivá a všímavá, navíc stalkerka jen tak by mi neuniklo, že mě někdo sleduje. Prostě budu všímavější ke svému okolí a zároveň to musím z hlavy vypustit. Musím se teď soustředit na akci doktorka.
Dneska jsem Lucie Kratochvílová. Mám zrzavou paruku, zelené kontaktní čočky, naprosto odlišný makeup než na jaký je můj obličej zvyklý. Mám oblečení, které jsem koupila hotově jen na tuto příležitost. V kabelce mám složku, kterou musím zaměnit. Nebude to těžký úkol.
Až tohle obchodování skončí budu se ti lásko moci věnovat na sto procent. Dneska jedeš s dědou na chatu, takže tě mám pod kontrolou. Tvoje kotva jde na nějakou akci se svými přáteli do hospody nedaleko jejího bydliště. Ty tam nebudeš a zřejmě jí věříš. Ale já ne. Nejradši bych se tam objevila, což by mohlo být v pořádku, když jsem dneska někdo zcela jiný. Mohla bych ji tiše pozorovat a zjistit, co tě na ní bere. Nebo bych mohla poslat někoho, aby ji zkusil sbalit. Sakra. Lásko, vidíš co se mnou děláš? Mám tě plnou hlavu a přitom se musím soustředit, jak vyměním spisy, abych nám zajistila budoucnost. Pak můžeme být kdekoliv na světě a užívat si naší zvrácené lásky a rozkoše.
Přibližuju se k ordinaci doktorky Svobodové. Proč je tady tolik policejních aut? Co se tu kurva děje? Smrdí mi to.
„Slečno, tam nemůžete,“ zastavuje mě před vstupem policistka.
„Já jdu na kontrolu.“
„Tak to musíte někam jinam. Tady probíhá vyšetřování.“
„Co se stalo?“
„Doktorka byla brutálně zavražděna.“
„Cože? Kdo to udělal? A jak?“
„Nemohu podávat více informací. Prosím opusťte místo činu.“
Když se policistka otočí zády, rychle vyfotím všechno v mém dohledu.
Fotku, kde je několik policejních aut a opáskovaná ordinace, připojuji jako soubor do e-mailu, ke kterému mám přístupy jen já a táta.
Píšu k tomu: Nemohu se dostat dovnitř. Někdo ji zabil.
Neodesílám to, jen to nechám uložené v konceptech. Je to skvělá varianta, aby nás nikdo nedohledal, žádná třetí strana bez přístupů nemá šanci naši konverzaci vystopovat.
Během chvíle vidím další koncept: Myslel jsem, že to byla tvoje práce.
Odpovídám: Ne!
On: Promluvíme si o tom osobně. Stavím se u tebe zítra večer.
Já: Ok.
No to se mi moc nepovedlo. Sere mě, že jsem úkol nesplnila, ale neměla jsem na výběr. Zásah osudu nebo nějakýho kreténa, který nám chtěl plán překazit nebo je za tím úplně něco jiného? Musím se uklidnit. Prý, že je to moje práce. Tatínek si musí myslet, že jsem vyšinutá. Proč bych doktorku zabíjela jen kvůli výměny složek? Nesmysl. V krajní mezi bych sestru i doktorku někde zamkla nebo je omráčila uspávadlem, ale to je hranice. Zvládla bych to vyměnit bez povšimnutí, vím to, jsem v těchhle akcích prostě nejlepší. Proč by jí někdo bral život? Sedám si na nejbližší zastávku, od které je vidět, jak policajti pracujou. Pozoruju je a přemýšlím, zda mi něco neuniká. Věděl někdo, že tam mám dneska jít? Udělal to někdo, aby mi překazil můj úkol? Ano zní to sebestředně, ale co když měl Marek pravdu a někdo mě sleduje? Co když doktorku zabil ten, který mi dal ten balíček? Ale proč by to dělal? Sleduje mě i teď? V jeho pozici bych se sledovala. Kdo by si nechal ujít podívanou, když vám překazí plány? Neměla bych se rozhlížet, ať nenabyde podezření, že mám podezření. Možná bych toho člověka měla zavést do slepé uličky, připravit nějakou past, nějak ho chytit. Kurva musím přemýšlet a zachovat klid. Co je správný tah?
Asi po dvou hodinách, kdy se zdá život před ordinací zase relativně v pořádku, odcházím ke svému autu zaparkovanému o dvě ulice dál.
Polemizování o tom, kdo to mohl být se pomalu vytratilo a teď jsi v mé hlavě opět ty. To je příjemnější záležitost. Možná bych mohla ject za tebou na chatu. Dokázal bys mě poznat v této dočasné identitě? Něco mi říká, že ty prokoukneš všechno, ale kdyby ne, mohla by se s tebou seznámit nová holka, nová já, Lucie Kratochvílová. Nechci riskovat, že bych tě touhle hrou od sebe víc odtáhla. Ale s tou tvojí kotvou bych si pohrát mohla, kord když ji teď nemáš pod dozorem. Do toho baru půjdu. Dneska bude sranda. Musím se rozptýlit, když se obchody serou. Je na čase se seznámit s tvou budoucí bývalou.
Když se přibližuju k autu sevře se mi žaludek. Za stěračem je nějaký papír a nevypadá to jako pokuta. Je to bílá A4 ohnutá na polovinu. Na chvíli se zastavím, nenápadně vytáhnu mobil z kabelky a dělám video kolem do kola. Určitě se někdo dívá. Musím vidět všechny lidi, které kamera zachytí. Stále natáčím a otevírám přehnutý papír. Prosím, ať se mýlím! Nechci žádný další pošahaný vzkaz. Ale je tam.
Pod rohožkou na zahradě máš překvapení. Nemáš zač.
