Kapitola 2
Nevím proč sem pořád lezu. Asi za to může to neskutečně dobré kafe. Psycholožka se na mě usmívá a vyzvídá jak se mám. Proč se pořád ptá? Kdybych ji skutečně zajímala dokázala by si o mně všechno zjistit, aniž by se musela vyptávat. Prostě mě nemá ráda. Možná mi ani nechce pomoct. I když ono není s čím. Jsem přeci v pořádku. Jediné co potřebuju, je špetka pozornosti. Na tyhle sezení docházím dobrovolně. Ale stejně je mi to málo. Potřebuju, aby jsem ji zajímala skrz na skrz, aby ji bavilo mě rozebírat. Aby mnou žila. Ale to ona nebude. Zas tak dobrá psycholožka být nechce. Možná si časem najdu někoho, pro koho budu zajímavější.
„Adélo, co je u vás nového?“
„Nijak nic.“
„Co Marek?“
„Dala jsem na vaši radu,“ zamračím se a zhoupnu se v křesle, „po prvním neúspěšném pokusu se mu vyhnout, přišel druhý pokus, kdy jsem ho všude zablokovala a zmizela mu ze světa, při třetím váhání už na to neměl nervy a vrátil se k bejvalce.“
„Jaké z toho máte pocity?“
„Neměla jsem vás poslouchat.“
„Ale vy jste se tak rozhodla sama. Jen jsem vám ukázala, že Marek není ideálním řešením pro vyléčení vašich duševních ran. On našel váš slabý bod a zaútočil na něj.“
„Jak to myslíte?“
„Toužíte po pozornosti. Přejete si být milovaná.“
„To dnes chce každý ne?“
„Ale vy to máte za hranicí kvůli svému otci.“
„S otcem na mě nechoďte nebo odejdu.“
„Dobře vezmeme to z jiného konce. Jak vnímáte, že je Marek pryč z vašeho života?“
„On není pryč.“
„Říkala jste, že se vrátil k bývalé partnerce.“
„To ano. Ale miluje mě.“
„Jak to víte?“
„Vím.“
„Když jste byla zamilovaná do předešlých…“
Ihned ji skočím do řeči: „Objektů.“
„Ano. Vždy vás fascinovaly ženy, kvůli kterým…“
Zase ji doplňuji: „Kvůli kterým mě objekty nechtěly? Víte, spíš jsem v těch holkách hledala příčinu toho, co v sobě musím doplnit, abych byla perfektní pro daný objekt. Vždycky to byla jen malá část, kterou objekt potřeboval, a když jsem ji měla taky, mohla jsem ho snadněji získat.“
„Máte v plánu se s ní seznámit?“
Mlčím. Že bych to přiřadila jako další bod plánu? Ale k čemu by mi to bylo? Já vím, jaké části Marek potřebuje, které mu ona poskytuje, a nemám problém si je dát na povrch. „Víte, asi není potřeba.“
„Vážně? Se všemi ženami ostatních mužů jste se seznámila ne-li dokonce skamarádila. “
„Já vím. Já ji vysledovala a pečlivě prozkoumala, nemyslete si že něco podceňuju. Ale došla jsem k závěru, že tahle osoba náš vztah neohrožuje. Tentokrát je to jiné.“
„Jak jiné?”
„Ty části které Marek potřebuje mám, nemusím si je kvůli němu tvořit. Jen jsem neměla prostor mu je ukázat. Zaváhala jsem a bála jsem se velké lásky, protože je stejný jako já.“
„Ale on se rozhodl, že bude s jinou.“
„To je jen dočasné.“
„To nikdy nemůžete vědět s jistotou. Nemůžete přesně vědět, co je mezi nima,“ mluví pomalu, snad aby si byla jistá, že jí rozumím.
Ale můžu. Já můžu všechno. „Vy to nechápete. Tohle není tak, že jsem se rozhodla, že bude mou kořistí a pak až ho ulovím, že ho vysaju a nechám vykrvácet. Tohle už já nejsem. Navíc, jak jsem řekla. Poprvé to není objekt, je to Marek. A poprvé mi někdo dal ochutnat vlastní medicínu.“
„A jak jste se cítila, když vás lovil on?“
„Nádherně. Jen jsem vás neměla poslouchat a nechat ho být. Tolikrát.“
„Stačilo to jednou a pořádně.“
„Ale já bez něj a bez jeho pozornosti nemohla vydržet ani sekundu. Víte jaký to bylo utrpení mu zmizet ze světa, byť jen na dva dny?“
„Nevím jaké to bylo, ale musíte jít dál. Nechcete opět měnit životy mnoha lidí kolem něj nebo snad ano?“
Kdybych jí ukázala svůj plán asi by mě šoupla rovnou do Bohnic. Kdyby byla tak dobrá terapeutka nemusela by se ptát. Věděla by, že se nevzdávám.
