Kapitola 24
Sleduju záznamy a bavím se u toho. Fakt jsem nečekala, že mě to bude bavit tak moc.
Kdybys nebyl středem mého Vesmíru, přemýšlela bych o práci, kde bych mohla sedět u kamer a hodiny pozorovat lidi a našla bych si tam objekt své touhy. A ten bych si získala. Skoro jako v nějaké hře. Nachystávala bych objektu situace a testovala ho, jak se chová a reaguje. Ale proč tu přemýšlím nad tím, co kdyby, když tu teď řeším tu Adamovu skříňku, která vlastně není Adamova. Nikdo pod jeho jménem tu nepracuje. Nalepil jsi tam to jméno ty Marku? Ale proč bys tam dával mrtvou krysu? Ty bys zvíře nezabil. Jsi moc mírumilovnej. To já jsem tady ta mrcha. Mrcha, kterou může zkrotit paradoxně jen Anděl jako jsi ty. A jak někdo mohl vědět, že se tam podívám? A vůbec, že sem přijdu? Kdo může být o krok přede mnou? Nebo to nastražil pan Lehký? Mohl si o mně něco zjistit a snažit se mě od mého plánu odradit. Ne, na to on nemá koule. Něco hledám. A já na něco přijdu. Něco tu najdu. Jedna z osob na záznamech je pachatelem záhadné skříňky.
No tak, kde jsi? A kdo jsi?
Zpomaluju záběr. Pozoruji tebe, tvé pár dní staré já. Jdeš do šatny a vypadáš unaveně. Já vím. Život beze mě je bídnej. Brzo tě vysvobodím. Když půjdeš na ranní po probdělé noci bude tě hřát pocit, že máš pro co žít, protože ti ukážu nový rozměr života. Budeš se těšit z každé sekundy, která uplyne v plnohodnotně prožitém životě. Protože ti ukážu, že my můžeme všechno. Tvůj bezmocnej výraz mě vzrušuje. Ale to jen díky tomu, že mě utvrzuješ, jak málo žiješ. Když bys byl se mnou a tvářil by ses takhle, asi bych se zbláznila obavami. Zvažuju se si strčím ruku pod kalhotky a udělám si to. Ale vidím něco divného. Nějaká osoba v černé teplákovce s kapucí na hlavě a batohem na zádech. Snaží se být nenápadná a jde rovnou za tebou do šatny. Ta chůze. Znám ji. Lovím v paměti, kdo takhle chodí? Pečlivě si prohlížím člověka po člověku, kteří vycházejí ze šatny. Vedle tebe je on. Ta osoba v mikině, ale nemá batoh. Zastavuji záběr a přibližuji to na obličej, ale kvalita kamer je tu na nic. Firma, co má tak vysoký obraty a neinvestuje do kvalitního rozlišení, to fakt nepochopím. Usmíváš se a o něčem si povídáte. Pak se ta osoba vrátí do šatny. Ty vycházíš po chvíli. A hele. V ruce máš klíč. Dal jsi mu ho? Proč? Jsem si jistá, že je to ten klíček od skříňky. Neuplnyne ani minuta a vracíš se ze šatny. Ta osoba tam pořád je. Po necelých třech minitách vychází i ta osoba. Jde rychlým krokem pryč z firmy. Hledám ostatní záznamy z kamer. Třeba najdu záběr, kde mu uvidím do obličeje. Jo! Mám ho. Je to Adam. Co má tohle znamenat? Od kdy se s ním kamarádíčkuješ a od kdy mu děláš komplice? A hlavně proč???
Musím si s tebou promluvit. A pak najít Adama. Ne Adélo, není to Adam, je to Áčko.
