Kapitola 8
Štěpánka mi povídá o problémech, které má s drogově závislou sestrou. Je fajn slyšet, že i jiní lidi mají trable. Ale nedokážu se soustředit. Kdo mi poslal ten vzkaz? Ten člověk mě musí k smrti nenávidět. Byla to loterie s mým životem. Kdo by si tohle ke mně dovolil? Komu překážím natolik, že mám přestat s něčím, co dělám? Cítí se někdo kvůli mně ohrožený? Zas tolik špatných věcí nedělám. Rozeberu si to jeden po druhém.
Marek to být nemůže. A i kdyby to na mě nějakým způsobem nastražil, nemá k tomu důvod. Neví, že ho stalkuju. Nebo možná tuší, ale o nic přeci nejde. Nenarušuju mu soukromí, zachraňuju naši lásku. Když si projíždím jeho časový plán neměl kdy to udělat, nemám k tomu ani žádné indicie a důkazy. A co bych to byla za stalkerku, kdyby mi tohle uniklo. Je to prostě nesmysl.
Erko můj soused by si našel lepší způsob, aby se ke mně znovu dostal. Neudělal by to tak, aby mě ohrozil. I když třeba čekal, že mě ten had uštkne a on mi poskytne pomoc a budu mu pak vděčná, když mi zachrání život. Nesmysl. Nemá důvod tohle dělat. Sám řekl, že všechno zlé je už za námi. Jen nechápu, proč si myslí, že jsem ho opustila kvůli Áčku. Bylo to kvůli objektu Pé. Proč Erko z nějakého důvodu dává Á mezi sebe a Pé, když Á bylo úplně první? Třeba je to jen blbost nebo se přeřekl, ale co když za tím něco je?
Pé je na dovolený a užívá si s novým vztahem. Toho z téhle šlamastyky můžu vyloučit úplně.
Áčko, můj první objekt. První láska. Je to dávno. O něm nic nevím. Zmizel ze sociálních sítích a je téměř nedohledatelný. Nikdo si nedával větší pozor na soukromí než on. Možná bych měla zajet do jeho rodného města. Pamatuju si, kde bydlí jeho rodiče. To je jediná možnost, jak ho dohledat bez toho, aniž bych do toho musela tahat Johnyho. Popřemýšlím zda má cenu se vydat na výlet. Tady jde spíš o zvědavost než abych si myselala, že s tím vloupáním a balíčkem má cokoliv společnýho.
„Vnímáš mě vůbec?“ Štěpánka mě vyrušuje z koloběhu potencionálních viníků.
„Promiň jsem hrozně unavená a pořád myslím na to, kdo to mohl být.“
„Hele a co obchody s tvým otcem? Myslíš, že to s tím může souviset?“
Tou větou mi v hlavě přibyl víc než jeden brouk. Ještě že mám tak dobrou kamarádku. Mám jen jednu a to mi stačí. Ví všechno. To bych si nemohla dovolit, kdybych měla víc kamarádek. Neměla bych je tak dobře pod kontrolou. Ale s jednou, u které jsem si ne jednou otestovala její přízeň a věrnost, je to sázka na jistotu. Kdybych potřebovala zahrabat mrtvolu, pomohla by mi a já jí taky. Né, že by se to už nestalo. Ale to je jedno. To jsem byla ještě Lenka. Teď jsem Adéla a jsem hodná holka.
„Když si projedu kšechty za poslední doby, všechny byly vesměs legální. Nikdo nebyl ohrožený na životě. Ale asi bych se s ním měla sejít. Třeba ho něco napadne nebo minimálně zkusím zjistit, zda mi něco nezatajil.“
„Dobrý nápad.“
„Přespíš zítra u mě? Nechci tam být sama.“
„Samozřejmě. Pro tebe všechno.“
Políbím ji na rty a po krátké lesbické scenérii usínáme.
Ne, Nejsme lesbičky. Prostě si jen vypomáháme, když jsou muži nedostupní nebo citově chladní nebo když potřebujeme oporu a odreágování od průserů, které se nám dějou.
