Náramky pohádky a lži
Kluk přišel do Tifannyho a chtěl koupit své přítelkyni něco hezkého k Valentýnu.
Všechno bylo moc drahé. Od pěkného náramku se srdíčkem ho dělili zhruba dva tisíce. Vyšel z obchodu, kde na něj čekala neznámá slečna. Oslovila ho: „Viděla jsem, že jsi chtěl koupit náramek. Já tady jeden mám. Můžu ti ho prodat, jestli chceš?“
Odpověděl: „Za kolik? A proč ho prodáváš?“
„Chlapi mi pořád něco kupují. Jenže já chci peníze, ne dárky. Chtěla jsem ho nechat vykoupit, ale prý ho mohu jen vyměnit za něco jiného a to mi je k ničemu.“
„Aha. No hele můžu ti dát jen tolik,“ a ukázal jí obnos peněz, které měl u sebe.
Souhlasila.
Pak ho daroval své přítelkyni a vyčítal jí, že z něho nemá takovou radost, jakou očekával.
Ona říkala: „Mně jde hlavně o tvojí lásku, ne o dárky, nemusel jsi utrácet, ale děkuji, je to od tebe hezký.“
Bohužel dárky nedokážou vynahradit citové nenaplnění.
Pak potkala kluka, který jí daroval náramek s příběhem.
Byl modrý a gumový.
Nalezl jej před lety na dně moře, potopil se pro něj a rozhodl se, že jej daruje někomu vyjímečnému až tu osobu potká.
A tou byla ona.
Cítila se naplněná.
První kluk jí modrý náramek z ruky serval a zničil ho.
Byla smutná.
Ale pak jí to vysvětlil. Holky milují ušima. Všechny lži a bláboly a nesmyslné romantické pohádky holky prostě rády poslouchají. A to je problém, protože pak nerozeznají, kdo je má skutečně rád. Vlastně žárlivost byla jen důkazem lásky. Stejně jako přiznání, jak kluci lžou, manipulují a pohádkují.
A pak má být v tomhle světě někdo zamilovanej a naplněnej.
Kluci milují očima a holky ušima.
A láska má procházet žaludkem.
Možná by to stálo za prozkoumání.
A co neznámá slečna, která prodává veledary od mužů?
Naučila se neslyšet nebo nikdo nešeptá to, co by ráda slyšela.
