Pořád něco a tady nic – O PRÁCI A SNECH
Prý, že si do téhle sekce budu psát deníčkové či týdeníčkové zápisky. To jo. Tak je to vždycky na začátku každého zápisníku, jste plní nadšení a pak není čas nebo Vám to nepřijde důležité nebo i zapomenete, že něco takového vůbec máte. Od posledního příspěvku utekly tři měsíce. Tady se nic neděje a přitom se toho děje hodně. Možná je to přímo úměrný tomu, že když se něco děje, tak to v deníku není, a když se nic neděje, tak je deník plný kravin, protože je na to prostě čas. I když někdo by mohl namítnout, nevymlouvej se, když něco chceš, tak to děláš a pak se nevymlouváš, že nebyl čas. Vždycky je a já se na to prostě vyprdla a soustředila se na jiné věci.
Dokonce jsem našla příspěvek, který jsem tu málem asi před dvěmi měsíci zveřejnila a to, co v něm bylo napsáno, je teď zase trochu mimo mou realitu a jsem ve fázi, že to samé téma bych popsala úplně z jiného úhlu. Tady ty dva příspěvky můžete porovnat:
Zhruba před dvěmi měsíci – Polemika o práci a plnění svých snů
Když jsem se stala striptérkou věděla jsem, že je to ono. Je to něco, co chci a co mě baví. Svlékala jsem se, sbírala peníze, bavila se, poznávala nové lidi a jejich příběhy. Jenže jednou za čas ve mně hlodal pocit, že mám na víc. Že bych si měla najít “normální” práci a být normální holka, která zná svou hodnotu. Jenže s hodnotou to zas tak společnýho nic nemělo. Spíš naopak. Kdykoliv šla některá z holek někam do “normálu”, vracely se, že za ty peníze to fakt nestojí. Měsíční ohodnocení v “normální” práci, můžeme vykroutit i za den, když máme štěstí. Takže co je lepší? S někým si pokecat a zatančit si nebo dřít někde pro sny někoho jiného a nemoci si dovolit ho poslat třeba do prdele. Což my striptérky můžeme blbečky posílat kam chceme a nikdo nám neřekne ani prd. Nejsme terorizovaný, ale většinou obdivovaný nebo alespoň chtěný. A to je příjemnější pocit než opět – makat pro sny někoho jinýho. Chápu svlékání nemusí být zrovna plnění vlastních snů, ale díky rychle nabytým finančním prostředkům se dají sny snáze splnit. Mně to dává více času na psaní, protože vyžiju za pár odtancovaných dní v měsíci. No jenže. Přišel Covid a měly jsme po prdeli. A ten můj hlásek se zase vynořil na povrch – to je šance změnit život. Najít si tu normální práci a být normální slušný člověk. No jo. A stalo se. Mám normální práci. Jsem rádoby normální člověk. A co? Jsem šťastnější?
A dneska – Stejná polemika, ale jinak
Změna života bývá fajn. Ať je to k lepšímu nebo k horšímu, ne nadarmo se říká – Změna je život. A každá změna nám dává prostor pro nové prožitky a zkušenosti. V dlouhodobém měřítku možná ani něco jako k lepšímu nebo horšímu je irelevantní, protože to jen úhel pohledu a všechno špatné může být pro něco dobré, a co se zdá dobré může být v závěru úplně na hovno. To je jedno, život je proces a je jaký je.
Dnes bych neřekla, že makám pro sny někoho jiného. To bych asi dlouhodobě nechtěla. Ale našla jsem si při oné práci věci, které mě baví, a které jsou pro mě přínosem. Učím se spoustu nového a snažím se to aplikovat do projektů, které jsou pro mě důležité. Jsem spisovatelka a nemám v plánu se od toho odvracet. Ale je fajn, se učit nové věci, které nejen mohu zapojit do své fantazie, a později třeba i jako součást nějakého díla, ale všechny ty věci kolem, které nejsou vidět, jako správný marketing, nastavení seo, propojení a optimalizování sítí atd., jsou nástoroje, které je škoda nevyužít, když je má člověk na podnose a jediné, co pro to musí udělat, chtít je aplikovat a zlepšovat se.
Mimo toho, že píšu jsem si během jednoho víkendu založila web: www.mezinamiautory.com – Je to živý projekt, který se vyvíjí a kam bude směřovat se prostě uvidí. Je to jen další střípek toho, dělat to, co mě baví a plnit si tak postupně své sny.
A co, že je vlastně ten můj sen? To je ta cesta. Cesta být prodávanou autorkou knih, ideálně i za vodami českého knižního rybníčku. Není to jen vize toho být na konci a mít ten úspěch. Ano, pokud se to povede, bude to fajn. Ale jak jsem řekla, každý sen by měl být cestou a nejen cílovou čárou oné cesty. Takže si užívám každý psaný řádek, každý odstavec, každý příspěvěk, každou vydanou knihu, každou marketingovou optimalizaci a tak dále. Baví mě, co dělám. A o tom to je.
