Kdo jsi a co chceš?
Celý svět jde do prdele a my s ním. Ano, jsem optimistka, mohla jsem říct, že v prdeli už jsme. Nebudu tu kňourat, jaká je naše vláda, ani jaký je tenhle rok a tak dál. Ničemu to nepomůže. Ale je fajn si hledat své úniky. Mě prostě baví psaní, tak si píšu. Tam mi svobodu nikdo brát ani omezovat nemůže. V příbězích mohu dělat cokoliv, co mi fantazie dovolí. Těžké časy alespoň ukážou pravou povahu lidí. Zjistíte, kdo vás má rád, kdo je vám k nápomoci a na koho se spolehnout prostě nemůžete. Všechno zlé je pro něco dobré, a proto se snažím dívat na všechno špatné, co se mi v životě děje, z větší perspektivy, abych pochopila, proč se mi to děje nebo co mě to má naučit. A je fajn si to takto uvědomovat a snažit se to praktikovat, ale jsme hold jenom lidi. Takže když přijde hormonální jízda a chemické reakce v těle se projeví přes bouřlivé emoce, je to asi normální a je nezdravé to v sobě dusit. Je úsměvné, jak si lidi umí obhájit cokoliv, aby měli pocit, že je to správně, i když tomu tak ani nemusí být. Nikdo nevíme, co je dobře a co ne a na všechno je milion úhlů pohledů a dalších okolností, které vše ovlivňují jinými směry. Prostě naprosto nepochopitelný a nepředvídatelný proces jehož jsme součástí. Nejjednodušší je se řídit tím, co v momentální situaci cítíme jako nejlepší možnost. Když následujeme vnitřní hlas, nemůžeme být pak na sebe naštvaní, že jsme jednali jinak, protože je to v souladu s tím, kdo jsme a co chceme. Což je vlastně bod číslo jedna, uvědomit si, – kdo jsem, – co chci, – co potřebuju, – kam směřuju, – co pro to udělám.
