Kapitola 10
Můj plán vyšel. Chtěla jsem, abys mě nachytal. Pravdou je, že jsem potřebovala, aby tvé rty splynuly s těmi mými. Je to závislost, které se nehodlám vzdát. Extáze a euforie slasti v jednom je nic proti tvým polibkům. A já si jeden před chvilkou vzala. A tys to na pár vteřin opětoval. Nemůžeš mi odolat. Vím, jak po mně uvnitř sebe toužíš, tak se tomu nebraň. Pojďmě dělat všechny ty zvrácenosti. Takový my jsme. Lásko.
Pomohl jsi mi stoupnout na nohy. Vypadá to, že máš v hlavě zmatek. Skenuješ mě pohledem a já vstřebávám pocit, že mám tvou pozornost. Konečně.
„Proč jsi mě sledovala a natáčela?“
Protože bez tebe nemůžu existovat. „Taky jsi mě natáčel bez souhlasu, pamatuješ? Při našem posledním milování. Potřeboval sis to zvěčnit. Potřeboval jsi vzpomínku. Díváš se na to někdy?“
„Smazal jsem to. A neodpověděla jsi mi na otázku.“
„No tak. Nebuď takovej. Přiznej si, že jsme stejný.“
„Myslím, že mi to dochází. Stalkuješ mě a to s tím focením prádla nebyla náhoda, co?“
„Naše láska nezná hranice. Sám jsi to řekl. Byla jsem na mol, ale tohle si pamatuju. Bylo to ten den, kdy byla v baru rozlučka před rekonstrukcí.“
„Hele. Bylo to hezký i ten den byl úžasnej, ale prostě na mě musíš zapomenout.“
„Máš pravdu. Bylo to nádherný. Tancovali jsme před kamerou, která byla napojena na všechny televize v baru a všichni nám tleskali. Ukázal jsi famózní striptýz a pili jsme z našich těl bodyshoty. Klopili jsme do sebe lahve Moeta, až si mi držel vlasy, když jsem šampaňský přes svůj trávicí trakt vracela do záchodu. A tobě to nevadilo. Chtěl jsi tam být pro mě. Miloval jsi mě.“
„Správně. Miloval. Ale už nemiluju. Jsem teď s Ronie.“
„Prosím tě. Oba víme jak zamilovanost, endorfíny, oxytociny, fenyletaminy i dopamin fungujou. Ona tě přestane bavit. Ale se mnou to bude jízda vždycky.“
„Jak tohle můžeš vědět?“
„Protože vím, jak s hormony pracovat. Můj život je adrenalinová jízda a já tě svezu se mnou. Vím, že to potřebuješ stejně jako já.“
Díváš se mi do očí a já neuhybám. Jsme propojený pohledem a zvláštní energií, která mezi námi proudí. Nakonec se uchechtneš, zakroutíš nevěřícně hlavou a přerušíš naše propojení: „Jdu kvůli tobě pozdě do práce. Na tohle opravdu teď nemám čas. Smiř se s tím, jak to je, a přestaň s tím, co děláš.“
Zarážím se. To bylo na tom vzkazu. To nemůže být pravda. „Tos byl ty?“ Rozrušeně zvýším hlas.
„O čem to mluvíš?“
„O vzkazu – Přestaň s tím co děláš. O vzkazu, který mě mohl zabít!“
Zasměješ se. „Jak by tě mohl vzkaz zabít? Já o žádném vzkazu nevím. Odcházím. Nemám na tvoje hry čas.“
„Hry? Měla jsem v obýváku na stole dárek. Čekala v něm kobra a vzkaz, kde byla stejná věta, kterou jsi mi právě řekl.“
Zastavil ses a daruješ mi starostlivý pohled. „Já o ničem nevím. Přísahám. Jako živá kobra?“ ujišťuješ se.
„Jo. Bylo to hodně nepříjemný. Takže jsi to nebyl ty?“
„Nemám důvod proč bych to dělal. A nelíbí se mi, že mě z tohodle podezříváš.“
„Nepodezřívám. Jen mě zaskočila ta věta. Promiň, že jsem to na tebe vybalila. Jsem z toho rozrušená a vrtá mi hlavou, kdo to mohl být.“
„Měla bys být opatrná. Víc se soustřeď na sebe než na něco, co mezi námi už neexistuje.“
Au. To zabolelo. „Radši mě měla ta kobra uštknout než abych musela poslouchat tohle.“
„Chci tím říct, že tě pravděpodobně někdo sleduje. Měla by ses víc dívat kolem sebe. Byl jsem tvůj stalker a vím, jak je jednoduché, se ti dostat do bytu.“
„Cože? Myslela jsem, že.“
„Máš povolené okno v kuchyni. Vždyť bydlíš v přízemí. Stačí ti přelýzt zahradu a vyhodit to okno špachtlí.“
Hořím láskou. On se mi vloupával do bytu. Je stejně šílený jako já. Milujeme se. I když to teď třeba necítí tolik, ale je to tam. A jestli to není láska, ale jenom nemoc, tak mi to rozhodně nevadí, protože cítím to propojení, a to je možná víc než zběsilé city. „Cos u mě dělal?“
„Poznával tě. Jak žiješ. Kdo jsi. Jak voníš. Co děláš, když se nikdo nedívá a tak. Vždyť to znáš.“
„Znám.“
„Hele já to fakt nebyl. Víc se dívej kolem sebe a buď opatrná. Víc pro tebe udělat nemůžu. Ronie už takhle byla naštvaná kvůli tomu focení a nechci náš vztah zhoršovat s tím, že bych s tebou trávil čas. Ona chce ať se od tebe distacuju, tak to respektuju a ty bys měla taky.“
„Slyšíš se? Proč bych ji měla respektovat? Holku, která z tebe dělá poskoka a zakazuje ti se stýkat s lidmi, který jsi měl rád? To mluvím o sobě. Kdyby byla sebevědomá holka, nemusela by ti zakazovat to, po čem toužíš, ať je to cokoliv.“
Nechceš to poslouchat a dáváš to najevo svým odchodem. Než mi zmizíš z dohledu ve stínu firmy, ohlédneš se na mě. Vím co to znamená. Víš, že mám pravdu. Srdce mi buší radostí. Z tohohle setkání budou mé hormony těžit hodně dlouho.
Štěpánka vylézá ze křoví.
Málem jsem na ni zapomněla.
„Tak nám to vyšlo,“ konstatuje, „všechno to mám natočené.“
„Smaž to.“
„Cože?“
„Je to moc intimní. Nečekala jsem, že budeme mluvit o tom balíku a netušila jsem, že se přizná k tomu, že se mi vloupával do bytu. To video musí zmizet. Pro jeho ochranu.“
„Jak chceš.“
