Krvavá nevěsta
Říkám své ano, a už se nemohu dočkat, až mému novomanželi probodnu hrudník a vyříznu mu srdce z těla. Jak ponižující tu stát a hrát si na usměvavou nevěstu před takavým bastardem. Budu se muset vykoupat v pálence, abych tu špínu ze sebe smyla. Tak moc ho nenávidím. Hřeje mě pocit, že to brzy skončí. Mám jasný plán. Během novomanželské noci mu při erotických radovánkách sednu na obličej a v jeho nejslabší chvilce si vyndám z vlasů speciálně upravenou ostrou sponu, která mu bude osudnou. Doslova mu vykrojím srdce z těla. Zaživa. Bez milosti. Jen ať trpí hajzl hnusnej. Zničil mi život a já si na dobro vezmu ten jeho.
„Z moci mi svěřené Vás prohlašuji za muže a ženu. Polibte nevěstu,“ pobízí nás zakrslý kněz a já přemlouvám všechny buňky v těle, ať svého manžela nezabiju už tady.
Nechápu, kde takovýho kněze Richard vyhrabal. Jsem ráda, že jsem se svatebními přípravami neměla žádné starosti. Richard zaúkoloval jeho sekretářku Ivetu, a ta skromnou svatbu velmi dobře zorganizovala. Je skvělé, že Richard souhlasil a nechtěl zvát rodinu ani přátele. Máme tu jen svědky a kněze. Nemohla jsem si vybrat lepší svědkyni. Tu prolhanou intrikáckou děvku, jeho milenku, Terezu. Doufám, že jí žárlivostí pukne srdce.
„Moc Vám to spolu sluší. Gratuluju ke svazku,“ cení na mě své zuby Tereza.
Mrcha falešná. Vím, že mi nic dobrého nepřeje. Vzala jsem jí ho. Jsem manželka toho, kterého tak moc milovala. Toužím se jí vysmát do obličeje, ale to udělám, až se zbavím Richarda. Bude druhá na řadě.
„Děkujeme. Jsme s Richiem moc šťastní. Jsem ráda, že jsme zakopaly válečnou sekeru. Vždycky jsme věděly, že skončí s tou pravou. Snad si i ty někoho najdeš a nezůstaneš na vždy sama,“ mám nepřirozený úsměv, ale je mi to jedno.
Ona se jen usmívá. Co jí zbývá, je úplně na ocet a ještě musí trpět naši svatbu. Mám vnitřní ohňostoj štěstí z jejího vnitřního neštěstí. Zaslouží si to. Tahala se s mužem mého srdce a doslova mi zničila mou růžovou realitu. Hrála si na nejlepší kamarádku, lhala mi, píchala mého chlapa, intrikovala, míchala mi bylinkové čaje, kvůli kterým jsem dvakrát potratila. Z muže mého srdce udělala bastarda, kterého nenávidím. Jako svůj celý posraný život. Oni dva mě zničili a já brzo zničím je. Nechci žít ve světě, kde dýchám stejný vzduch jako oni dva.
„Tanec ženicha a nevěsty,“ oznamuje nám mikrofonem Iveta.
S vítězným úsměvem objímám Richarda. Nedokážu si pomoci a skoro se nahlas směju. Cítím jak to Terezu bolí. Jen ať jí ukápne slzička. To bych radostí skákala.
„Můžeš se uklidnit?“ šeptá mi do ucha můj novomanžel.
„Jsem klidná.“
„Cítím z tebe škodolibou radost. Není to od tebe hezký. Máš svatbu, co jsi chtěla, tak už těch intrik a naschválů můžeš nechat nebo ne?“
„Jistě. Neboj se. Teď jsi můj manžel. Jsi jen můj. A nikdo jiný tě mít už nebude.“
„Já nejsem žádná hračka,“ pevně mi mačká ruku, jistě si chce dokazovat svou moc.
„To já taky ne,“ odporuji mu a také mu nenápadně drtím dlaň.
„Tvůj vnitřní vztek ve mně probouzí vzrušení.“
„Tak pojď nahoru, vybouříme se,“ hlesnu erotickým hlasem.
Richard se pousměje na souhlas. Blbec. Vůbec netuší, že za chvilku už bude pod drnem. Pouští mě. Mrkná na Ivetu, aby tu vše dala do pořádku. Pche, ještě se loučí s Terezou. Měla bych se připojit.
„Děkujeme ti za účast. Novomanželský tanec nás tak moc rozpálil, že už na to chceme vlítnout,“ chichotám se s rýpavým podtextem a snažím se Richarda odtáhnout z její přítomnosti.
„Chápu. Jen si to užijte,“ přeje mi Tereza a mě je divné, že působí tak klidně.
Jdeme s Richardem ruku v ruce do novomanželského apartmá. Mé svědomí doprovází obavy. Třeba je válečná sekera opravdu už zakopaná. Možná jsem jen zešílela z ublížení, které mi jejich nevěry přinesly. Třeba by se z té nenávisti dala opět navodit láska. Richard si mě vzal za ženu. To je důkaz oddanosti a věrnosti. Je to závazek a slib. Poprvé mi dochází, že ho zabít nedokážu. Asi ho miluju. Mám problém se vyznat ve vlastních citech. Měli jsme uspořádat velikou svatbu na oslavu naší lásky. Mrzí mě, že jsme to takhle odbyli. Moje emoce se z depresivního bodu dostávají do vděčnosti a naděje. Všechno bude dobrý. Jsme novomanželé. Jak jsem mohla být tak ujetá a plánovat vraždu? Nejraději bych si nafackovala. Po tvářích mi stékají slzy. Vnitřní boj lásky a nenávisti mě skličuje. Jsem emočně vyčerpaná.
„Co se děje?” vráští čelo Richard.
„Uvědomuji si, jak moc tě miluju.”
Zabouchávají se za námi dveře novomanželského apartmá a Richard propuká ve smích. Děsí mě.
„Hele ty nádhero. Já vím všechno.”
Hrkne ve mně. Co ví? Než stihnu reagovat, tak pokračuje.
„Chceš mě tu oddělat.”
„Cože? Richarde ne. To není pravda. To bych neudělala!”
„Ale udělala ty svině. Četl jsem tvůj deník. Jsi posedlá pomstou,” vyčítá mi pohrdavě a otevírá dveře, kde za námi vstupuje Tereza s bouchačkou v ruce.
„Vítej lásko. Právě v nejvyšší čas,” dává jí pusu na přivítanou.
„Co se tu děje?” držím se, abych zůstala v klidu, ale celé mé tělo vibruje hněvem a smutkem zároveň.
Tereza se směje: „Ráda ti to vysvětlím. My dva se milujeme. Mezi námi je pravá láska a ty jsi jako parazit, který je na Richarda přilepený. Držel se tě jen kvůli firmě tvého otce. Ale svůj podíl už dostal. A ty jsi zbytečná a snažíš se soupeřit s někým kdo už dávno vyhrál.”
„Počkej, my jsme se právě vzaly. Jsme novomanželé. To já vyhrála,” obhajuju se v slzách.
Oba propukají ve smích. A mě se hroutí svět.
„Ty sis opravdu myslela, že bych si tě vzal? Chtěla jsi mě zabít ty couro! Celá tahle svatba byla fiktivní šaškárna, abychom se tě už navždy zbavili! Odbouchni jí,” přikazuje Richard Tereze.
„Počkej! Není to tak, jak to vypadá. Ten deník byl jen ventil mého zklamání. Nikdy bych ti neublížila. Měla jsem v plánu přesvědčit otce, aby tu firmu přepsal na tebe. Mělo to být novomanželské překvapení. Richarde vím, že to mezi námi nebylo ideální, ale to já jsem ti chtěla dát potomky a zůstat s tebou v dobrém i zlém. Vzpomeň si, jak jsme byli šťastní než si poznal Terezu! To ona způsobila problémy mezi námi. Kdyby zmizela z našeho života, byli bychom opět šťastní.”
„Potomky? Vždycky jsi schválně potratila. Brala sis ty čaje na vyvolání potratu, abys semnou nemusela mít dítě!”
„To je lež! Já nevěděla, že to způsobujou! To tvoje úžasná Terezka mě jimi zásobovala!”
Richard se kouká na Terezu. Tý se derou slzy po tvářích.
„Já bych nepřežila, abys s ní měl dítě! Nepatříte k sobě. Ty patříš ke mně!”
„Takže za to můžeš ty,” odfukuje si vztekle Richard, „zabila jsi mi dva potomky!”
Richard řve nepříčetně a bere jí z ruky bouchačku.
„Uděláme to jinak. Už mě tyhle hry nebaví. Na zabij ji,” podává mi do ruky pistoly, kterou měla ještě před vteřinou v moci Tereza, „Máš pravdu, budeme opět šťastný pár, když se jí zbavíme.”
Tereza chce utéct, ale Richard jí chytá pod krkem: „Tady budeš a tady taky chcípneš.”
Klepe se mi ruka. Já jí nemůžu zabít. Ze srdce jí nenávidím. Ale velkou část viny na téhle situaci nese hlavně Richard. To on jí přivedl do našeho života.
„Na co čekáš? Střílej! Zabila nám děti. Zničila naší lásku. Oddělej jí!”
Bože! Výstřel! To ne! Co jsem to udělala? Já nechtěla! Ta pistole vystřelila sama! Tereza padla k zemi. Kolem jejího těla se tvoří červená louže. Já jí opravdu zabila. Zbraň mi padá k zemi a já se psychicky hroutím.
„Výborně,” chválí mě Richard se spokojeným úsměvem.
Je ze mně vražedkyně.
„Tohle jsem nechtěla.”
„Ale ano chtěla. Máš to v sobě. Byla jsi posedlá pomstou. Takovou holku já nechci. Obě jste byly pomatené, smyslu zbavené. Já jsem nikdy nebyl vaše hračka na hraní. Jen jste o mně soupeřili a ani neviděli skutečnost, že miluju úplně nikoho jiného.”
„Cože?”
„Iveta je moje láska. A vy dvě husy jste si toho ani nevšimly. Tahle rádoby svatbička se uspořádala jen proto, abych se Vás dvou konečně zbavil. Jsem moc rád, že máš na pistoli své otisky. Bude to vypadat, že jsi první zabila jí a pak sebe. Tvůj deník je úžasným důkazem tvého šílenství. Sbohem na druhém konci.”
Richard bere mou bezbranou ruku, pokládá mi do ní zbraň. Dává mi ji k hlavě. Nemám sílu na nic. Prásk. Kulka mi projela mozkem.
Krev mi zbarvuje bílé šaty, jsem jako vanilkový kopeček zmrzliny po kterém se rozlévá jahodová poleva. Roztékám se. Zbyde po mně jen mastný lepivý flek. Umírám, protože magor ze mně udělal magora. Odpusť mi Terezko a ty Richarde shnij v pekle.
